Z dílny na maloměstě do proskleného kanclu v srdci Prahy

Tohle je můj úplně první článek. A povím vám v něm, jak se mi stalo, že jsem začal pracovat v KPMG… A že když si nedáte pozor, může se vám to stát taky.

Zaměstnaneckou kartičku (se kterou můžu dokonce parkovat před budovou, když dorazím včas) mám sice už od dubna, ale v kanceláři sedím s kolegy teprve od července. Tenkrát jsme všichni kolektivně brzdili bacil, a to se dotklo i mého původního nástupu „na plnej“. Svým současným šéfům jsem se nicméně líbil natolik, že mi na překlenutí vyjednali alespoň dálkovou spolupráci na dohodu.

Můj start v Risku

Během té tříměsíční „zkušebky“ z domu jsem se rovnou jako analytik zapojil do jedné dost zajímavé zakázky. O tom ale až příště. Hodilo by se však říct, v jakém oddělení pracuju a co děláme. Jsem součástí Information Risk Management týmu v rámci Risk Consultingu. To ve zkratce znamená, že ověřujeme, zda mají firmy (především ty větší) dobře nastavené a rozumně zabezpečené své podnikové aplikace a procesy. Pouze tak se naši kolegové auditoři můžou spolehnout na finanční údaje, které jim z nich klienti generují.

Slovo „spolehnout se“ je tady na místě, protože o tom poradenství v řízení rizik je. Řešíme problémy dřív, než se stanou. K čemu by investorům, partnerům nebo úřadům byly krásně zelené účetní závěrky, kdyby systém, ze kterého pochází, byl zabezpečený asi jako moje tamagoči tenkrát na základce. Mimochodem, doufám, že tam v křemíkovém nebi nehladoví.

Co tomu všemu předcházelo

Zpět ale k tomu, jak jsem se sem dostal. Nejsem totiž moc typickým kandidátem… to say the least. Trochu se stydím to přiznat, ale ještě o Vánocích jsem nevěděl, co KPMG je. Studoval jsem totiž na Moravě v jiném oboru, kde jsem byl mimo radar tradičních náborových snah typických pro ekonomické fakulty. 

Když jsem procházel inzeráty, měl jsem představu, že budu pracovat pro nějaký technický startup na netechnické pozici, anebo pro netechnický startup na technické pozici. A to proto, že co se mých dosavadních zkušeností týče, byl jsem – optimisticky řečeno – „nevyhraněný“.

Ale pak se to stalo! Chytnul jsem se do spárů propracované kampaně kolegyň z marketingu, a už to jelo. Zkouknul jsem videa, prošel Instagram, pročetl blog a plnil lekce na Youniversity. Trochu mě sice znervózňovalo, že na všech fotkách byli jen samí fotogeniční a krásní lidé, ale zato inzerát na moji juniorskou pozici zněl velmi přátelsky a nenásilně. A jak jsem se později dozvěděl, ti lidé nejsou modelové z fotobanky, ale skutečně tady pracují!

Mám rád soutěžení, a tak když jsem zjistil, že si dokonce můžu vstupní assessment testy vyzkoušet v klidu doma přes mobilní appku, hned jsem do toho šel. Nasbíral jsem spoustu bodů na angličtině, a tak jsem ještě ani neměl vyplněné všechny testy, a už mi aplikace hlásila, že to tedy určitě musím přijít zkusit. No, a já si řekl, proč ne. Ono jak jinak se má taky v dnešní době člověk rozhodovat o své budoucnosti, než podle rady v mobilní appce, že jo?

Jak probíhala příprava a pohovor

Zahájil jsem tedy moji neoblíbenější formu studia (čti „YouTube search: how to IT audit“), sepsal motivační dopis a dostal termín pohovoru. Po cestě jsem rovnou pořídil nové oblekové kalhoty, skočil do Bati pro kožené polobotky a dorazil na tu velkou křižovatku, kde se potkává celá Praha, a kde se spíš popojíždí než jezdí.

Na interview jsem se potkal se svými nynějšími manažery. Popovídali jsme o mém backgroundu a náplni práce, splnil jsem testovací úkol a obratem dostal pozvánku na druhé, už spíše symbolické kolo, kde jsem se seznámil s odpovědným partnerem, a rovnou si v deskách odnesl nabídku.

Takže tady to máte! Příležitostný učitel angličtiny, co donedávna trávil way too much času hraním si se dřevem, železem a motorkama, teď sedí na Florenci v onom proskleném kanclu a audituje firemní aplikace nadnárodních korporací. A co je nejdůležitější, zatím ho to baví. No, a kdybyste chtěli zažít podobnou revoluci, mrkněte na volná místa. Ještě jich pár zbývá.