Senior manažerka živě ze Soulu

Naše Karin, senior manažerka z daňového oddělení se v srpnu vydala, v rámci takzvaného Tax Treku, do Korejské republiky a poslala nám své zážitky a postřehy z KPMG kanceláře v Soulu. Jak se jí v Jižní Koreji líbí, co tam vlastně dělá a hlavně, vrátí se za námi ještě? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jak ses dostala zrovna do Jižní Koreje?

V rámci MyPD (což je náš interní systém pro hodnocení a rozvoj zaměstnanců) jsem uvedla, že bych měla zájem o Tax Trek, a přišla mi (i dalším kandidátům) nabídka ze Soulu. Měla jsem zájem a nabídku přijala. Tax Trek je globální program výjezdu zaměstnanců do jiných kanceláří, který trvá většinou tři měsíce. Já tu jsem od 25. srpna do 16. listopadu.

Co přesně v tamní kanceláři děláš? Asi nemůžeš úplně zapomenout i na své povinnosti z Čech?

Jsem u kolegů v daňovém oddělení DT & FS, kde se učím, jak to tady chodí, a pomáhám na anglicky vedených zakázkách. Zároveň bych měla navštívit některé mé korejské klienty, pokud se to povede. A v týdnu od 28. října tady proběhne pravidelná konference Global Korea Practice, kde se společně s naším zástupcem Korean Desk Hyundongem zúčastním za ČR a odprezentuji aktuální daňové trendy a investiční pobídky v ČR. Pak v rámci možností pracuji i na svých českých zakázkách s časovým posunem plus sedm hodin, takže někdy i večer z hotelu. Každopádně o víkendech a po práci podnikám různé výlety po městě a v plánu mám i cestování po celé zemi.

Jak vypadá korejská kancelář, třeba v porovnání s naší?

To je těžké porovnat. V Koreji je pobočka pouze v Soulu, takže je opravdu velká, pracuje tady přes 3 300 lidí. KPMG má kanceláře ve dvou budovách ve čtvrti Gangnam (ano, Gangnam Style od PSY se váže k tomuto místu, má tady dokonce i sochu). Jedna budova (v té pracuji já) je devítipatrová a celá patří KPMG, sídlí tu daně a poradenství. Část kanceláří pak má KPMG v mrakodrapu Gangnam Finance Center a sídlí tam audit.

Naše budova není tak moderní, sedíme všichni ve velkém open space a kanceláře mají pouze partneři. Na rovinu, s budovou v Praze na Florenci se to nedá srovnat, tam to máme opravdu mnohem hezčí. Není tady žádný hub, relax zóna ani nic podobného, pouze strešní terasa pro kuřáky, v každém patře minikuchyňka a pak jedna centrální kuchyňka s několika místy k sezení v prvním patře.

cache

Liší se korejský styl práce od toho, na co jsi zvyklá?

Mají tady mnohem menší týmy (aspoň v oddělení, kde jsem já). Každý manažer dělá průměrně se dvěma lidmi a řídí si zakázky společně. Pracovní doba začíná později, tak 9:30–10:00, pokud samozřejmě něco nehoří, a končí se podle potřeby. To znamená nejdříve po šesté, ale klidně i ve dvě ráno. V Koreji obecně funguje princip hierarchie, což platí i v práci. Nová generace to údajně postupně mění, více se snaží klást důraz na work-life balance, ale v praxi se to podle mě zatím projevuje hlavně tak, že po práci si jde každý po svém a nechodí pařit s kolegy do barů. To se drží už jen u starší generace.

A jak tráví volný čas nebo pauzy?

Všichni chodí na oběd a většinou opravdu striktně dodržují hodinovou pauzu, po obědě si dají třeba kafe (pije se tady takové to velké kafe s ledem) a projdou se kolem kanceláře. Zábavné mi přijdou odpolední svačinky, každý den je cca kolem 15. hodiny v centrální kuchyňce připraveno malé občerstvení – v pondělí vařené vajíčko, v úterý banán, ve středu muffin, ve čtvrtek takový místní sýr a v pátek něco sladkého. Funguje to stylem „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Plus je v lednici vždy lahev vody pro každého, jelikož voda z kohoutku se tady nepije.

Jsou tam i další kulturní zvláštnosti?

Co mě ještě zaujalo a plyne to z jejich kultury, je, že se nikdo nezdraví (kromě vrátného, ten zdraví všechny a uctivě se klaní), ani kolegové v open space, ani na chodbě, ve výtahu, prostě nikdo. Prý je to normální. Já teda zdravím, takže je pravda, že asi po dvou týdnech to kolegové v mém patře akceptovali a mě jedinou zdraví. :-)

Obecně ale musím říct, že jsem mile překvapená, jak mě přijali. V týmu mám dvě kolegyně, které obě umí výborně anglicky (obě studovaly a žily v zahraničí), takže si rozumíme a občas něco podnikneme společně i po práci. Ostatní kolegové jsou plašší, takže se pouze zdravíme nebo řešíme provozní věci. Myslím si, že mají ostych kvůli jazykové bariéře. Asi se domnívají, že neumějí dostatečně anglicky na to, aby si se mnou mohli povídat, což mi potvrdila i moje performance manažerka.

A jak se ti líbí v zemi samotné?

Je tady opravdu velmi široký výběr jídla, nepřeberné množství ryb a mořských plodů za dobré ceny, spousta malých bister, restaurací, fastfoodů, barů, a to i evropských nebo amerických. Každý si najde svoje a najíst se dá hodně levně i hodně draze.

Soul je jinak strašně zajímavé a živé město plné kontrastů. Obchody tady běžně zavírají až v deset večer nebo vůbec, všude je neustále spousta lidí, metro je velmi jednoduché na orientaci a naštěstí je kompletně v angličtině. Město je bezpečné, nebojím se tady chodit večer sama po ulicích nebo někam jet metrem.

4.658x462.fit.q85

Říká se ale, že tam moderna přetlačila historii, je to tak?

Je tu několik starých a krásných královských paláců, kam si můžete zajít na prohlídku a dýchne na vás asijská atmosféra – barevné dřevěné střechy, jaké znáte z filmů, všude je klid a můžete si celý areál projít sami nebo se připojit k některé z anglických prohlídek (zdarma). Nicméně jak šla doba, tak kolem paláců vyrostla aktuální zástavba, čili vyjdete z paláce a před vámi mekáč a administrativní budovy. Je tady také nejvyšší budova Jižní Koreje a tuším, že i pátá nejvyšší na světě, Lotte Tower (123 pater) s vyhlídkovým patrem a zábavním komplexem zahrnujícím vodní park, akvárium, shopping mall, hotel atd. Ale je tu i velké množství parků, náměstíček, lokálních trhů, hanoková vesnička a mnoho dalšího. V Soulu je prostě co vidět a co podniknout. Vrcholem všeho je pro mě národní park Bukhansan, který je na okraji Soulu. Dá se k němu dojet metrem a podniknout tak celodenní trek třeba na nejvyšší horu.

Vrátíš se nám ale zpátky? :-)

Vypadá to asi na první pohled idylicky a je pravda, že se mi tady líbí, ale rozhodně se těším zpátky do Prahy. Na rodinu, přátele, svíčkovou a dalších milion věcí. Každopádně Tax Trek můžu určitě doporučit, je to zajímavá interkulturní zkušenost, kdy člověk pozná úplně jiný svět, kulturu a prostředí. Naučí se pracovat v mezinárodním týmu, kde třeba i zjistíte, že váš osvědčený způsob jednání a uvažování nemusí vždy a všude fungovat. Naučíte se také spoustu nových věcí a potkáte plno nových lidí.

O podobném firemním výjezdu - Legal Treku do Maďarska psal i náš bloger Vašek, takže jestli tě zajímá, jak si právník užil Budapešť, mrkni na článek tady. A nebo koukni na volné pozice, přidej se k nám a třeba taky vyjedeš na zahraniční stáž.