Po 13 letech je čas pustit se do práce doma

Ondřej Fikrle, nový partner v Auditu FS, se k nám vrátil po 13 letech práce v zahraničních kancelářích KPMG. Jak se liší práce v cizině od té naší a jak zní recept na vycestování v zaměstnání?

Do KPMG ses dostal už v roce 1997. To bylo ještě při studiu? 

Ano, studoval jsem v Německu v Kolíně nad Rýnem výměnný program v rámci evropských studií financí a bankovnictví. Do té doby jsem o KPMG nikde neslyšel. V rámci studia jsme měli každý týden setkání s nějakou firmou, třeba s bankami nebo se Siemensem, a tam také zavítali z německé KPMG. Když jsem se pak vrátil do Česka, a ještě dodělával školu, chtěl jsem začít pracovat. V novinách jsem uviděl inzerát, že KPMG nabírá.

Jaké byly tvoje začátky ve firmě?

Šel jsem rovnou do auditu a stal se součástí G skupiny, což byla skupina starající se o německy mluvící klienty, a také jsme měli pod sebou pojišťovny. Tím jsem přičichl k finančnímu sektoru. V té době jsme ještě sídlili v kancelářích na Vinohradech.

Co dál?

Od začátku jsem věděl, že bych rád vycestoval, i kvůli tomu jsem si KPMG vybral. Od začátku jsem to probíral se svým performance manažerem, řešil jsem s ním, jak dlouho by to asi mohlo trvat, než bych mohl někam vyjet. Říkal mi, že k vycestování je potřeba pár předpokladů – odpovídající performance, plynulá angličtina, ACCA zkoušky. To se po čtyřech letech povedlo a já jsem vyrazil do Toronta naučit se severoamerické banky a pojišťovny. Kancelář byla ve 40. patře s výhledem na vodu. Pro kluka ze střední Evropy zážitek od první minuty.

Jaké to bylo v Kanadě?

V Torontu je z pohledu nás Středoevropanů neuvěřitelně přátelské prostředí vůči nově příchozím (přistěhovalcům). V Kanadě je v průměru 9 z 10 obyvatel nepůvodních – buď přímo oni, nebo jejich rodiče se v Kanadě nenarodili. Asi tahle skutečnost tam vytváří prostor pro tu k cizincům tak přívětivou atmosféru.

Co jsi dělal po návratu do Prahy?

Když jsem se vrátil, tak už tu bylo samostatné oddělení Audit Finacial Services (dále FS). A mě to pořád táhlo ven. Měl jsem ambice na střední Asii, Hongkong nebo Nový Zéland a vyšla hned ta střední Asie, takže jsem vyrazil na dva roky do Kazachstánu. Na střední Asii mě lákal jazyk, chtěl jsem si zlepšit ruštinu, kterou jsem ve škole chtě nechtě studoval. Pak mě lákala i jejich historie a příroda, která je úchvatná. Prodloužit jsme to na rozdíl od Kanady neplánovali. Kulturní rozdíly tam pro nás byly opravdu velké. Bohužel tam tenkrát také nebyla úplně nejlepší infrastruktura, což s dětmi přinášelo jisté problémy. Pracovně jsem se tam staral o banky a pojišťovny ve střední Asii a nějaké také v Rusku.

Rovnou jsi pak pokračoval do Lotyšska?

Ano, z Almaty jsme posílali cargo rovnou do Rigy. V Rize jsem strávil 11 let, opravdu se nám tam zalíbilo. Děti měly skvělé školy, kousek od domu byla pláž, kam jsem chodil běhat. Z Rigy je to také co by kamenem dohodil do Švédska, Finska, čehož jsme využívali pro krátké výlety s rodinou. V Lotyšsku jsem pokračoval auditem finančních institucí, bank, pojišťoven, investičních a penzijních fondů.

Jak se lišila práce v zahraničí od té u nás?

V Kanadě jsou banky v porovnání se střední Evropou mnohem větší. Já jsem v podstatě měl jednoho velkého klienta a skupinku malých, ale dost času jsem trávil v jedné bance, většinu roku. To je pro nás tady nestandardní – tady jsme u klienta v řádech týdnů, a pak se tam ukážeme zase po čase. Někdo to má raději, je to stabilní prostředí, soustředíš se na tu jednu firmu. A někdo si raději vyzkouší větší počet různých klientů, což byl případ střední Asie a Pobaltí.

Kazachstán byl asi o dost jiný svět?

Kazachstán byl hodně specifický, hlavně kvůli těm zmiňovaným kulturním rozdílům. Hůř se mně s tím hlavně ze začátku sžívalo, pracovní standardy jsou ve střední Asii jiné. Lidé dovedou tvrdě pracovat, ovšem klíče k odemknutí jejich potenciálu jsou jiné než u nás – mé evropské metody ze začátku vůbec nefungovaly. Určité specifikum také bylo, že jsem tam byl před vypuknutím finanční krize (2006–2008), která se v tamním FS odvětví projevila bohužel velmi výrazně, a navíc dřív než tady u nás.

Jak se stalo, že ses nakonec vrátil zpět?

Jsme celá rodina Češi a věděli jsme, že se jednou vrátíme, byla to jen otázka času. Teď mám za sebou první měsíce a popravdě jsem si myslel, že ten proces bude pomalejší, přece jen jsem tu nepracoval 13 let. Změnilo se toho hodně, například co se týče zákonů, a to je právě jeden z aspektů, které mě na tom návratu baví.

Celých těch 22 let u nás děláš vlastně pořád to samé – audit finančních institucí. Stále tě to baví?

Moc! Když jsem ve firmě začínal, stanovil jsem si podmínku: budu v KPMG tak dlouho, dokud se budu učit něco nového. No a ono to funguje dodnes!

Čím to je?

Náš obor se stále mění, mění se standardy, podle kterých ty instituce posuzujeme, a mění se samotné odvětví. A to docela dramaticky. Když se podívám dvacet let zpátky, vypadá dnes banka nebo pojišťovna na českém trhu výrazně jinak než tenkrát. Navíc už teď víme, že se naším směrem valí další změny. V bankách jsme například zažili IFRS 9, v pojišťovnách přichází IFRS 17, obrovská změna pro celé odvětví celosvětově. Snažíme se být v neustálém pohybu a aspoň o krok napřed tak, abychom pomohli odvětví reagovat včas.

Ty jsi ale v pohybu nejen v práci…

Ano, běhám, pokud to jde, hned po ránu, úžasně si u běhu vyčistím hlavu a utřídím myšlenky na začínající den, týden, projekt. Občas se vrátím z běhu, sednu si u snídaně a napíšu seznam, který mi v lese uzrál v hlavě. Mám rád běh ve větru, dešti, bahýnku. To se mi sice nechce vyrazit, ale když to překonám, cítím se po doběhnutí skvěle.

Běháš i nějaké závody?

V Pobaltí jsem se účastnil tamního seriálu Běhej lesy. Většinou jsem běhal vzdálenosti kolem 20 km trail, 7x do roka. Mezi to jsem vkládal další závody a vždy jednou ročně si vychutnám maraton. Dávám jen jeden, protože je to skvělý zážitek, ale není to úplně zdravé, je to pro organismus šok. A raději mám malé místní maratony než ty velké městské. Když porovnám třeba své zážitky z New York City maratonu a maratonu v Třeboni, vyhrávají jižní Čechy! Teď doufám, že se zapojím do běžecké komunity naší kanceláře tady v Česku.

Ještě bys chtěl odjet někam do zahraničí?

Dej mi pokoj, už toho bylo dost (smích). Ale část mé role tady je podpora FS auditů v našem regionu, budu tedy pořád jezdit po střední Evropě. Byl jsem teď třeba v Sofii nebo v Aténách a to mi asi stačí.

Je nějaký návod na to, jak můžeme v práci vycestovat?

Myslím, že recept je jasný: sednout si s performance manažerem a nadefinovat si, jaké jsou podmínky, z čehož vyjde, jak to vypadá časově. Bavíme se o letech. Pak je důležité si napsat seznam, top list, kam vycestovat. Většinou performance manažer nebo jiný kolega v dané kanceláři někoho znají a mohou se zeptat na možnosti a doporučit tě, to je nejlepší začátek. Pak to samozřejmě projde oficiální cestou a ten proces nějakou dobu trvá.

A vyplatilo se to? Jsi rád, že jsi ty cesty podnikl?

Vyplatilo. Chce to být opravdu přesvědčen, že takovou zkušenost chceš. To já jsem vždycky byl a nějak jsem tušil, co mi taková zahraniční zkušenost může dát. A stoprocentně se mi potvrdilo, že to za to stálo.