Jak se jezdí s Jahodou

Všichni v auditu cestujeme. Někdo více, někdo méně, já tak akorát. Když je to pohodlnější a nechce se nám autem, jedeme vlakem. Většinou je však tou lepší možností auto. Náš vozový park se skládá z několik automobilů Škoda Octavia 1.6 TDI a jednoho elektromobilu. Všechny naše Škodovky jsou zářivě červené barvy a po staletí se jim říká „jahody“.

Je zvykem, že u nás řídí spíše ti mladší. Navíc v prvních dvou letech jezdí auditní analytici na inventury většinou sami. Od nováčku se tedy čeká, že zvládnou jízdu služebním autem. Asi si dokážete představit, jak naše jahody dostávají zabrat …

Moje první jízda

Když jsem začal pracovat v KPMG, tak jsem měl řidičák asi dva týdny a moc dobře si vzpomínám na moji první samostatnou jízdu Prahou. Brzo ráno jsem měl být na inventuře u Plzně, a abych ráno ušetřil cenné minuty, tak jsem si vzal auto už večer před inventurou k sobě domů, což je část Prahy právě směrem na Plzeň. Na první jízdu jsem se těšil, ale pořád jsem měl na paměti, že hlavně nemůžu nabourat. Otevřel jsem kufr, abych si tam dal tašku a uviděl jsem tam položený celý přední nárazník – nějaký nováček asi řídil přede mnou. Na sebevědomí mi to nepřidalo, ale když jsem zvládnul vyjet z podzemních garáží, měl jsem skvělý pocit.

S navigací nejdál dojedeš – nebo ne?

V práci jsem si půjčil běžnou navigaci, která pro mě byla naprosto nečitelná, a měl jsem pocit, že v ní byl nastavený vyhlídkový režim pro turisty. Místo rychlých tunelu mě navigace vedla kolem Vltavy a Karlova mostu, přes úzké cesty, milion tramvají a ještě více turistů. Samozřejmě byl dost silný provoz, což se skvěle „hodí“, když ani nevíte, ve kterém pásu vlastně stojíte. Když mě vyzvonila asi 5 tramvaj, tak už jsem byl fakt durch mokrej a chtěl jsem být už doma, abych se mohl vybrečet. Někde u Národního divadla mi taxikář ukázal, že jsem jednička. To mě tak povzbudilo, že jsem se rozhodl přestat poslouchat navigaci, strhnul jsem volant doprava směrem na Smíchov a dal na svůj mužský smysl pro orientaci. Pak už jsem bloudil jen zhruba dvě hodiny a zdárně přijel domů.

Jak to celé dopadlo?

Dobrá zpráva je, že se nikomu nic nestalo a s každou další jízdou to však bylo lepší. Teď už jezdím v pohodě a taxikáři mi ukazují jedničky častěji.

PS pro nezkušené řidiče: Někdy začít musíte a jezdění do sebe dostanete pouze praxí. V KPMG k tomu máte ideální podmínky. Zjišťoval jsem si to, a nikdo neví o žádné nehodě, který by měla za následky více než pomačkané plechy. Takže se není čeho bát.

PS pro KPMG: Tento příběh je smyšlený a nepopisuje žádné skutečné události nebo osoby. Veškerá podobnost je tedy čistě náhodná ;)