Jak pracovat se zpětnou vazbou?

Téma zpětné vazby má dvě roviny. První z nich je umění dávat zpětnou vazbu – znát určité principy tak, aby tento proces byl efektivní. Druhou, a občas možná trošku opomíjenou, rovinou je pak schopnost zpětnou vazbu přijímat – uvědomit si, proč je pro nás důležitá a v čem může být přínosná.

První cíl zpětné vazby

Jedním ze dvou cílů zpětné vazby je osobnostní rozvoj. S její pomocí můžeme jiného člověka vnitřně změnit a zvýšit tak nejen jeho efektivitu, ale i motivaci. Rozvojové může být samozřejmě i předávání zpětné vazby. Člověk při přemýšlení nad formou, obsahem a jinými součástmi zpětné vazby zjistí spoustu věcí i o sobě, o vlastní práci a třeba o týmu, který vede.

Vnímání zpětné vazby

Na zpětnou vazbu se dá nahlížet jako na dárek. Jak v prvním případě, kdy dárek dávám, tak i v druhém případě, kdy jej dostávám, by se mělo jednat o proces, který je (v rámci možností) příjemný, užitečný a rozvojový. Kdo by chtěl rozdávat dárky, které jsou ošklivé, danou osobu nepotěší a způsobí jí akorát tak smutek či zlost.

Způsob nahlížení na zpětnou vazbu jako na dárek nám může velmi pomoci při přemýšlení, jak se zachováme, když obdržíme takovou zpětnou vazbu, která není dle našich představ. Začneme se na druhou osobu hněvat, nebo jí naopak poděkujeme, oceníme její snahu a případně pro příště nasměrujeme tak, aby další dárek více odpovídal našim preferencím? Staré lidové přísloví říká – „moudřejší ustoupí“. Pokud dostanete zpětnou vazbou, která je spíše nekonstruktivní kritikou, nemusí být moudré se bránit. Často je daleko lepší vysvětlit, že z takové informace si nic nevezmete, a poprosit o detailnější zpětnou vazbu ve formě, která vám bude přínosná.

Pokud na vás nadřízený zvedá hlas a tvrdí, že vaše práce je úplně na nic, nic si z toho nedělejte. Spousta lidí neumí předávat zpětnou vazbu, obzvlášť pokud jsou naštvaní. Zkuste mu vysvětlit, že rozumíte jeho vzteku, ale že potřebujete vědět specifika toho, co je špatně, abyste mohli práci předělat.

Johari okno

První model, který nám pomůže poodhalit přínosnost zpětné vazby, se jmenuje se Johari okno a stojí za ním dva psychologové – Joseph Luft a Harrington Ingham.

Jedná se o tabulku se čtyřmi kvadranty, rozdělenými podle toho, jestli jsou vám věci v daném kvadrantu známé, či neznámé (tj. zdali o nich víte) a jestli jsou známé ostatním, či nikoliv:

johari_okno

V momentě, kdy jsme ochotni přijímat informace od druhých lidí, které spadají právě do slepé oblasti, přesunujeme skutečnosti ze slepé oblasti a rozšiřujeme si tak otevřenou oblast. Díky informacím ze slepé oblasti totiž rozšiřujeme sebepoznání a pomáháme tak objevovat nám doposud skryté složky osobnosti. Mimo jiné se dostáváme také do větší shody s vlastním okolím.

Ilustrativní příklad může být situace, kdy upozorníme svého kolegu, že často užívá ve svém projevu výplňkové slovo „jakoby“. To je věc, kterou si mnohdy neuvědomujeme, a až když nás na ni někdo upozorní, zaměříme se na ni a jsme schopni s ní něco dělat. Podobně to může být tendence k systematickým chybám, stále stejný styl pracovního postupu nebo např. chování v nesouladu s pravidly etikety.

Ať už tedy stojíme na straně osoby, která přijímá informace ze slepé oblasti, nebo je naopak sděluje, měli bychom v tomto procesu vidět přidanou hodnotu seberozvoje. To nám totiž usnadní zvažování, zdali zpětnou vazbu poskytnout či jak na takovouto zpětnou vazbu reagovat.

Pokud se chcete dozvědět více o Johari okně, pokračujte na bezplatný kurz o zpětné vazbě v rámci naší online akademie Youniversity.cz. Naučíte se také něco o principech zpětné vazby, „labelingu“ a „shapingu“, technice PEPE a chybách v úsudku, které běžně děláme.

Pokračovat