Barbara Vitíková

Svět čísel mě fascinoval od malička. Máma je totiž účetní a pracuje z domova. Čísla z faktur jsem jí diktovala, ještě než jsem šla do školy. Od patnácti jsem pak u mámy brigádničila, takže bylo poměrně jasné, čím se jednou budu živit. Chtěla jsem ale jít spíš do menší firmy – myslela jsem si, že v takové se člověk spíš prosadí. A také jsem byla přesvědčená, že se nechci věnovat fúzím a akvizicím, protože to mě ve škole vůbec nebavilo. Ale znáte to, když si člověk dělá velké plány, většinou to dopadne úplně jinak.

Barbara Vitíková, Senior Manager, ASG
V KPMG pracuje 3 roky.

Že existuje velká čtyřka, jsem zjistila až na VŠE

Pocházím z menší vesnice nedaleko Hradce Králové, kam jsem chodila na gymnázium. Že existuje něco jako velká čtyřka, jsem zjistila, až když jsem přišla do Prahy na VŠE. Na Dni auditorské a daňové profese, kde se velká čtyřka studentům pravidelně představuje, na mě největší dojem udělalo KPMG. Líbilo se mi, že tu postupně projdeš všechna oddělení a až pak se rozhodneš, která specializace ti sedí nejvíc. Navíc jsem měla předmět s Petrem Tomanem a ten mě, spolu s dalšími, oslovil, zda nechci přijít na pohovor. Tak jsem si řekla, že dám korporátu šanci.

Větší strach jsem měla ze státnic, než pohovoru

Na pohovor jsem se moc nepřipravovala, protože jsem měla hned druhý den státnice a z toho jsem měla větší strach. Takže jsem ani neměla vymyšlené odpovědi na ty klasické otázky – kde se vidíte za pět let, jaké jsou vaše silné a slabé stránky. Naštěstí je zajímalo víc to, co mám za sebou. Bavili jsme se třeba o Erasmu, který jsem strávila ve Švédsku. Odborné dotazy byly horší. Například otázce na daně jsem vůbec nerozuměla, chvíli to trvalo, než jsem se chytla. Tohle zaškobrtnutí ale nakonec nevadilo.

Na začátky vzpomínám ráda

Úvodní školení probíhalo na terase v 7. patře. Bylo zrovna takové to podzimní ráno, kdy se zvedá ranní opar a začíná svítit sluníčko. Pamatuju si, jak jsme spolu s dalšími nováčky stáli na terase fascinováni výhledem na Prahu a Pražský hrad.

Jako první jsem šla na zkušenou do týmu Fúze, akvizice a mezinárodní zdanění. Víc mě zajímalo DPH nebo daň z příjmu, takže jsem si říkala, že aspoň budu mít to nepříjemné rychle za sebou. Když jsem ale zjistila, že náplň práce lidí v tomhle týmu se značně liší od předmětu se stejným názvem na VŠE a pro jejich práci je nutné znát všechny daně, přehodnotila jsem to. Dokonce mi dali i samostatný projekt – due diligence jedné české energetické firmy.

Barbara Vitíková
Barbara Vitíková
Byla jsem celkem v šesti skupinách, ale ve fúzích mě to bavilo nejvíc a také jsme si nejvíc sedli lidsky. Oni to cítili podobně, tak jsme si plácli a jsem tu dodnes.

Pracuji často pro zahraniční klienty, takže hodně používám angličtinu, za což jsem ráda. S většinou klientů komunikujeme elektronicky nebo si voláme. Nicméně jeden klient trval na tom, že musím přijet osobně. To není nic neobvyklého, tentokrát ale šlo o výkrmnu prasat na Moravě. Měla jsem trochu dilema, co si vzít na sebe – ke klientům jezdíme vždy pěkně oblečeni, ale nechtěla jsem zas chodit mezi prasátky v lodičkách… Zvolila jsem zlatou střední cestu. K prasatům mě nakonec ani nepustili, protože pro ně každý člověk kvůli virům a bakteriím představuje smrtelné riziko.

Jaké to je, pracovat v korporátu

O tom koluje spousta historek a kamarádi se mě často ptají, jaké to je, pracovat v korporátu. Vlastně nevím, co odpovědět, protože já korporát neznám. Ve fúzích je nás kolem deseti a jsme dobrá parta… Pomáháme si a máme skvělého šéfa. Práce v KPMG mi umožňuje to, co jsem vždycky chtěla. Je tady velký prostor pro růst, i po třech letech, co jsem tady, pořád objevuji něco nového a mám se co naučit. Když něco nevím, tak se můžu zeptat kolegů. Vždy aspoň jeden zná odpověď. Také mě podporovali, když jsem si dělala zkoušky na daňového poradce. V rámci přípravy jsme měli zaplacené školení, a navíc jsem na učení mohla využít týden placené dovolené.

Líbí se mi, že moje práce není stereotypní – pracujeme pro různé klienty z různých odvětví. Nejbližší mi je energetika a průmysl, ale pokud si mohu vybrat, volím obor, který neznám, protože mám ráda výzvy.

I když mě to, co dělám, baví, občas musím taky vypnout. Baterky dobíjím u vaření, chodím na jógu, ale úplně nejradši lezu po horách.

Přečti si i další příběhy našich kolegů