Zpět na články

Audit je dřina, ale právě proto ho dělám

Roman pracuje v auditu už šestý rok. Začínal během školy jako stážista, dnes je z něj supervizor. Volby povolání nikdy nelitoval: „Věděl jsem, že audit bude dřina. V tomhle oboru se toho ale hodně naučíš a práce není stereotypní. V KPMG jsou navíc skvělí lidé, kteří ti vždycky pomůžou nebo poradí.“

Jaká byla tvoje cesta k auditu?

Jako malý jsem neměl jasnou představu, čím se jednou budu živit. Na obchodce mě hodně bavilo účetnictví. Chtěl jsem v něm pokračovat a taky mě lákala Praha, takže jsem si vybral VŠE, fakultu účetnictví a řízení podniku. Vždycky mě zajímalo, co takový auditor dělá. Ve škole jsme sice měli auditing, ale ten mě moc nepřesvědčil, ale zároveň ani neodradil. Ale věděl jsem, že by mě víc lákal audit výrobních podniků než audit finančních společností. Líbí se mi, když je za firmou vidět něco hmatatelného.

Měl jsi před nástupem do KPMG nějakou praxi?

Ke konci studia jsem se rozhodoval, zda jít někam na stáž, nebo vyjet do zahraničí. Spočítal jsem si náklady a rozhodl se pro stáž. A taky už jsem chtěl dělat něco v oboru. Měl jsem jasno v tom, že nejlepší bude oslovit velkou čtyřku. Z KPMG se ozvali nejrychleji a domluvili jsme se na stáži v Auditu Commercial, což je oddělení, které audituje právě výrobní podniky. Že jsem neměl žádnou relevantní praxi – do té doby jsem brigádničil hlavně v zemědělství – vůbec nevadilo.

Jaká byla tvoje první zakázka?

Audit velké farma firmy, o které se obzvlášť dnes hodně mluví :D. I jako stážistu mě takříkajíc hodili do vody a musel jsem komunikovat třeba s lidmi odpovědnými za nákup, výrobu nebo zásoby. Nejdřív jsem si nastudoval dokumenty a pak s nimi celý proces procházel. Pro mladého člověka bez zkušeností to není jednoduché, ale ve finále to je nejlepší způsob, jak se vypracovat. Toho klienta mám dodnes, zakázku už ale vedu.

Měl jsi na téhle zakázce z něčeho obavy?

Nebál jsem se toho, že bych něco nepochopil, ale trochu jsem měl obavy z komunikace, zvlášť z paní účetní, která byla přísnější. Tahle práce tě ale záhy naučí, že si nesmíš nic brát osobně. Ale hlavně tě každá taková zkušenost posouvá ohromně dopředu.

Co tedy auditor dělá?

Když to zjednoduším, musíme ověřit, že čísla, která klient ke konci roku vykazuje, sedí. Auditní sezóna je hlavně od října do března. Na podzim se mapuje kontrolní prostředí klienta, identifikují se jeho silné a slabé stránky a to, co po něm chceme. Samotný audit probíhá od ledna do března, někdy i déle. Je důležité, aby to, co klient tvrdí, bylo nějakým způsobem podložené. V auditu totiž platí, že co není doloženo, jako by nebylo. Na to občas zapomínají i lidé, co dělají audit řadu let.

Kolik lidí pracuje na zakázce?

Většinou tři lidi: vedoucí zakázky (in charge), který rozděluje práci, junior a seniornější kolega. Na jedné zakázce se nás sešlo i dvanáct, na to rád vzpomínám, protože jsme zažili spoustu legrace. V KPMG jsou fajn lidi, nikdo tě nenechá na holičkách, radíme si a pomáháme. V létě se naplánuje, kdo na jakých zakázkách bude dělat. Během sezóny pracujeme většinou v týdenních blocích, tzn. každý týden se věnujeme jinému klientovi. To se týká hlavně juniorů, z pozice supervizora pracuju na zakázkách paralelně do té doby, než vyhotovím zprávu auditora.

Jste u klienta, nebo v kanceláři?

Před koronavirem jsme trávili čas hlavně u klienta a do kanceláře jsme chodili většinou v pátek „za odměnu“. Je to určitě lepší kvůli osobnímu kontaktu, někdy se také jdeme podívat přímo do výroby, což je super, protože si pod čísly představíš konkrétní věci. Dnes je to hodně o práci z domova, což si myslím, že pro nováčky není úplně dobré. Přichází hlavně o osobní komunikaci. Napsat mail nebo jít za tím člověkem osobně je prostě něco úplně jiného. 

Tobě koronavirus taky zkřížil plány, pokud vím…

Měl jsem rozjednanou dvouletou stáž v KPMG na Novém Zélandu. Loni na jaře jsem absolvoval pohovor, jenže než se rozhodli, tak vypukla pandemie a na přesun na jiný kontinent bylo pozdě.

Kolik řešíš ročně zakázek? Z jakého odvětví máš klienty?

Přibližně tři větší a pět až osm menších. Pokud jde o sektor, nejvíc dělám automotive, IT, teď mě čeká i energetika.

Jak bojuješ se stresem z nekonečných deadlinů?

Říkám si, že nejde o život. Pracuju hodně, ale nejsem workholik, který sedí u počítače do tří do rána. Snažím si vše naplánovat tak, abych se z toho nezbláznil, je to hodně o zkušenostech a time managementu. Stres odbourávám sportem – rád chodím do fitka, nebo pokecat do hospody s kamarády. Teď v době konoraviru jsou možnosti omezené, ale snad to se časem zlepší.

Právě teď hledáme do auditu studenty i čerstvé absolventy. Dej nám o sobě vědět a třeba se jednou sejdeme na společné zakázce.

Volné pozice