Stává se vám někdy, že najednou víte věci, které vám vlastně nikdo přímo neřekl, a ani netušíte, odkud by k vám taková informace mohla přijít? Tak to může být třeba tím, že jste nevědomky zaznamenali různé detaily ve vašem okolí, našli mezi nimi souvislosti a na jejich základě si utvořili jakýsi scénář toho, co se dělo, děje či dít bude. A to je přesně to, co během některých forenzních zakázek děláme my, jen většinou cíleně.
Ve forenzní práci můžou hrát roli i ty nejmenší detaily, samozřejmě ale předem nevíme, které to zrovna u daného projektu budou. Proto je důležité všímat si prostě všeho. Nejen toho, co se dočteme v dokumentech, ale i toho, co se děje kolem nás.
Třeba když se takhle v pondělí společně s kolegy z forenziku vypravujeme na oběd a jeden z našich řad, říkejme mu třeba Martin, si při vstávání od počítače jen tak pro sebe utrousí: „to ještě vydrží“, může se to zdát jako úplně zbytečná informace, kterou je nejlepší ani nezaznamenat… nebo ne?
Dobře, tak si všímáme detailů, ale co s nimi? Těžko říct, někdy třeba vůbec nic. Jindy se ale dostaneme do situace, kdy musíme zalovit v naší virtuální databázi zbytečných informací a najít nějakou, která by zrovna mohla mít potenciál získat na významu.
Například v úterý, když se forenzní oddělení opět chystá na oběd, najednou nemůžeme do našeho obědového vyšetřování (kde mají co dobrého, kdo co z toho nejí nebo jíst nemůže, komu se kam nechce, kdy kdo dostane hlad a tak podobně) zahrnout Martinovy preference, protože není na svém obvyklém místě. Jojo, to je právě ta správná chvíle, vzpomenout si, co říkal včera, když jsme se chystali na oběd, a ještě k tomu přihodit informaci, kterou jsme taky nedávno někde slyšeli, že o víkendu doma vařili špagety a nějak hrozně předimenzovali jejich množství…
Když už máme několik detailů, které spolu jakžtakž souvisí, je na čase je použít. Ať už řešíme schéma podvodu, snažíme se zjistit, kde jsme nechali klíče, nebo přemýšlíme, jestli s námi Martin půjde na oběd, musíme se pokusit vytvořit z nám známých informací reálný příběh.
Pozorným čtenářům už je tedy jasné, že na Martina s obědovým rozhodováním čekat nemusíme, protože přece musí dojíst ty víkendové špagety, dokud jsou ještě dobré.
Byla by vážně smůla, kdyby se chudák hladový Martin vrátil do kanceláře s vidinou společného oběda s oblíbenými kolegy, kteří už si dávno plní bříška bez něj. Jojo, to by si hned dal ty špagety, které už mu o víkendu lezly ušima, škoda, že poslední zbytek dojedl k nedělní večeři a nenechal si nic k obědu do práce. Je, hele, a ještě k tomu se mu přetrhl ten pásek od hodinek, a on si myslel, že ještě vydrží.
No, ne všechny reálné scénáře jsou vždycky pravdivé, a proto jsou důležitou součástí naší práce také osobní pohovory, při kterých se nejedna teorie může obrátit vzhůru nohama, ale o tom zase někdy příště!
Supervisor
Ahoj čtenáři, jsem Helča a už skoro tři roky jsem členem forenzního týmu KPMG. Před tím jsem sbírala zkušenosti mimo jiné v mezinárodní organizaci v Bruselu, kde jsem se věnovala hlavně auditorské legislativě a profesní etice. Pokud moc nevíte, co si představit pod náplní práce forenzního oddělení, nezoufejte, budete si o tom moci přečíst v mých článcích! A aby to nebyla samá práce a žádná zábava, snad přihodím také nějaké info o životě v KPMG a možná i mimo ni.
