Radek Nešpor

CFO, Takko Fashion, s. r. o.
V KPMG pracoval 6 let

Možná vás překvapí, mezi kterými obory jsem se rozhodoval, když jsem byl ještě studentem střední školy a nevěděl jsem, čemu se budu jednou v kariéře věnovat. Na jedné straně jsem zvažoval medicínu, na straně druhé pak ekonomii, o níž jsem si myslel, že pravděpodobně v budoucnu slibuje vyšší plat. Nakonec jsem si tehdy vybral obor Mezinárodních vztahů a diplomacie na Vysoké škole ekonomické v Praze, o kterém jsem měl z dnešního pohledu trochu naivní představy. Bohužel mě ale nepřijali. Druhá volba padla na Fakultu informatiky a statistiky, taktéž na VŠE. Od medicíny k IT docela velký krok. Teď zpětně však vím, že se to všechno stalo správně.

Radek Nešpor
Radek Nešpor

Když se blížil konec školy, stále jsem neměl žádnou pořádnou pracovní zkušenost. Měl jsem za sebou prázdninové brigády, ale jelikož jsem byl v posledním ročníku, chtěl jsem konečně najít uplatnění v oboru, kde se dozvím, jak všechna ta teorie ze školy funguje v praxi. Poohlížel jsem se tehdy po stážích a od kamaráda jsem dostal tip na KPMG. Přijímací řízení jsem vzal jako výzvu. Věděl jsem, že asi bude potřeba nějaká základní znalost účetnictví, ze kterého jsem ale napoprvé u zkoušky propadl a od druhého, už úspěšného pokusu jsem si moc nepamatoval. Nicméně jsem doufal, že to vyjde, protože jsem chtěl konečně pracovat ve firmě, která mě někam posune.

Angličtinu jsem se naučil z počítačových her

Přijímací řízení nakonec proběhlo bez problémů. Skládalo se z testů obecných předpokladů, angličtiny, assessment centra a pohovoru. Dnes už je to myslím trochu jiné. Angličtiny jsem se nebál – tu jsem se naučil z fantasy literatury i počítačových her. Testy mi přišly spíše zábavné než záludné. Vlastně nejtěžší bylo rozhodnutí, zda se připojit do auditu finančních institucí nebo komerčních podniků, které jsem měl učinit na assessment centru. Rozhodl jsem se pro COM. Na pohovoru jsem potom hovořil s několika manažery oddělení včetně Ferguse Cunninghama, který v KPMG, teď už jako partner, působí dodnes. Byl ohromně přátelský a milý, čímž se zcela odbouraly představy o KPMG jako o vysoce formalizované korporaci.

Jako všichni nováčci jsem potom nastoupil v září téhož roku. Po pár dnech jsme se všemi odjeli na týdenní úvodní školení do Špindlerova Mlýna. Bydleli jsme ve čtyřhvězdičkovém hotelu, čerpali spoustu informací a zároveň si užívali nekonečnou zábavu.

Nemohl jsem uvěřit, že je to opravdu součást práce, za kterou na konci měsíce dostanu zaplaceno.

Hned po školení jsem dostal první úkoly. Neměl jsem pocit, že mě tu někdo nechává dlouze vyčkávat a aklimatizovat se, spíše naopak. Nováčci většinou začínají na inventurách v nejrůznějších podnicích, kde je občas opravdu veselo. A to nejen díky kolegům, ale v zásadě i nad tím, co právě počítáte. Já si osobně pamatuji třeba slepice, ale vím, že kolegové počítali i hluboce zmrazené sperma plemenných býků nebo zemní plyn ze strategických zásob České republiky.

Ve 30 letech finančním ředitelem

Po promoci jsem se chtěl vrátit do rodného Brna. Náhodou se zrovna nějaký kolega z brněnského auditu přemisťoval do Prahy a já přešel na jeho místo. Jak v Praze, tak v Brně vypadá práce v auditu COM poměrně obdobně – trávíte hodně času mimo kancelář. To je na jednu stranu dobře, protože procestujete Čechy a Moravu, podíváte se do různých firem, poznáte bezpočet lidí. Na druhou stranu se vaším druhým domovem stanou hotely a do „základny“ se vracíte spíše na víkendy, zejména pak v hlavní auditní sezóně. Prvních pár let jsem si tuto možnost spíše užíval. Potom, co se mi ale roku 2014 narodila dcera, jsem si uvědomil, že bych s ní kvůli svým cestám nemohl trávit tolik času, kolik bych si představoval.

Tou dobou jsem se tedy začal dívat po nových pracovních příležitostech. Jedna z nich mě zvlášť zaujala – ve firmě Okay Elektro hledali finančního ředitele na dobu určitou. Ukázalo se, že po pěti letech v KPMG jsem se pro ně stal ideálním kandidátem. Chtěli někoho vychovaného Velkou čtyřkou, kdo umí vzít za práci, rychle se učí a ideálně má zkušenosti z komerčního sektoru. Ve 30 letech jsem se tedy stal finančním ředitelem. Jsem si jistý, že kdybych do stejné firmy nastoupil hned po škole jako např. Junior Controller, na post šéfa financí bych se za půl dekády nedostal. Z KPMG se mi odcházelo těžko, našel jsem si zde spoustu přátel, se kterými jsem trávil hodně času i mimo práci. Těšil jsem se ale na novou výzvu, nový impulz, a hlavně zcela novou zkušenost. A s bývalými kolegy jsem naštěstí zůstal v intenzivním kontaktu.

Radek Nešpor Radek Nešpor

Z Okay Elektro do Takko Fashion

Po dovršení kontraktu v Okay Elektro mě oslovila headhunterka s pracovní nabídkou stát se šéfem financí ve společnosti Takko Fashion. Na pohovoru tehdy padaly dotazy nejen na mé poslední zaměstnání, ale hlavně na zkušenost z KPMG. Zajímali se, kdo byli mí klienti, jak velký jsem vedl tým, jak jsem řešil případné problémy mezi kolegy i na zakázkách.

Uvědomuji si, že základy téměř všeho, co dnes potřebuji k práci, jsem se naučil v KPMG. Pamatuji si ten moment nástupu, kdy jsem si říkal, že mám inženýrský titul, ale vlastně nic neumím. Připomíná mi to anekdotu, když si dva inženýři po promoci říkají: „Když vidím, jaký já jsem inženýr, tak se bojím jít k doktorovi!“ Učil jsem se tu nejen technickým dovednostem, kdy jsem konečně opravdu pochopil třeba to zrádné účetnictví a za čísly se objevily souvislosti. Od in-chargů (vedoucích zakázek), manažerů i partnerů jsem odkoukal i jejich přístup k vedení lidí a jednání s klienty. Když jsem nevěděl, jak dál, starší kolegové mi vždy poradili. Právě proto, že si tím samým prošli pár let přede mnou. KPMG tedy bylo výbornou školou jak hard, tak i soft skills. Navíc mi firma umožnila prohloubit si vzdělání a získat titul ACCA s tím, že všechny poplatky a kurzy platila a na zkoušky jsem dostával placené volno nad rámec svojí dovolené.

Dobrý start pro kariéru

Pokud bych stál teď znovu před rozhodnutím, zda se vydat na medicínu, či na svou almu mater, a zvolil bych si opět informatiku a statistiku, rozhodně bych ke konci školy nastoupil opět do KPMG. Tentokrát bych se snažil projít více oddělení nebo přičichnout k projektům i ostatních než pouze auditorských týmů. Myslím, že rotaci obdobného typu snad dnes nabízí Daňové oddělení.

Kdybych měl poradit studentům, na které rozhodnutí o směru kariéry čeká v nejbližší době, doporučil bych jim vyzkoušet Velkou čtyřku. Alfou omegou těchto firem je learning by doing, díky čemuž se jim to, co se biflovali ve škole, do hlavy dostane mnohem lépe a snadněji. Poučky z knih v budoucnu nepomohou, je třeba nabrat zkušenosti i mimo školu.

Pokud vás práce chytne, nebudete mít důvod odcházet. A ve chvíli, kdy se rozhodnete pokračovat na nějaký vyšší post v komerční sféře, budete mít mnohem jednodušší cestu, než kdybyste v té které společnosti začínali.

Přečti si i další příběhy našich kolegů

Nestíháš číst? Dej nám svůj e-mail a ty nejzajímavější články ti pošleme rovnou do schránky!