Petr Toman

partner v Daňovém oddělení, pedagog na VŠE
V KPMG pracuje 18 let.

Už v prvním ročníku na Vysoké škole ekonomické jsem měl docela jasno, že bych chtěl být daňovým poradcem. Česká republika v té době zaváděla novou daňovou soustavu a daně byly mezi ekonomicky zaměřenými studenty populární téma. V průběhu studia jsem se zapojil i do finančního řízení jedné studentské organizace a i zde byly daně jednou ze stěžejních otázek.

Petr Toman
Petr Toman

Později jsem si k ekonomickému vzdělání přidal i studium na Právnické fakultě Karlovy univerzity. Vzhledem k tomu, že v průběhu tohoto studia jsem již pracoval v KPMG, tíhnul jsem spíše k praktickým předmětům.

Chtěl jsem do KPMG

O práci ve společnostech velké čtyřky (tehdy ještě velké šestky) jsem se vlastně zajímal již během studia, kdy mi inspirací byli i někteří členové širší rodiny, kteří již v zahraničí v těchto společnostech úspěšně pracovali. Věděl jsem, že se zde člověk dostane velmi rychle k zajímavým mezinárodním projektům a klientům.

V rámci různých studentských setkání a nakonec i v rámci dlouhodobějšího kontaktu v rámci studentské organizace, kde jsme pořádali různá setkání mezi studenty a budoucími zaměstnavateli, mne pak nejvíce zaujala KPMG. Neměli sice nejlepší chlebíčky :-), ale celá firma působila velmi přátelským dojmem.

KPMG byla také jedna z mála firem, která měla silné postavení u německy mluvících klientů. Možnost aktivního využití němčiny tedy byla dalším důvodem, proč mne práce právě v této společnosti lákala. Aktivní využití němčiny (vedle všudypřítomné angličtiny) je mimochodem u nás stále rozšířené a pro nově příchozí je významnou konkurenční výhodou.

Nastoupil jsem sem úplně do jesliček, jako prvoroční asistent. Tehdy nás společně se mnou začalo v daňovém oddělení šest a je zajímavé, že dnes – po 18 letech – tady čtyři z nás stále pracují. Bylo nás tenkrát celkem asi 37 nebo 38. A dneska přes 130.

Dnes se v KPMG soustředím na daňové spory. Propojily se tak vlastně obě školy, které jsem vystudoval.

Moje cesta byla rychlá

Dobře si také pamatuji, že na jedno z mých prvních mezinárodních školení přijel jako trenér holandský partner. V rámci svého představení pak zmínil, že je už v KPMG 19 let. Říkali jsme si tenkrát: „No, kdo může vydržet být v takové společnosti 19 let?“ A v zásadě jsem dnes už ve stejné pozici. A je tu i spousta kolegů, kterým práce pro KPMG vydržela ještě déle (20 či i 25 let).

Je to i tím, že jak se zakázky mění, člověk se má pořád na co těšit a nestihne se nudit.

Sám jsem začínal ve finanční skupince, kde jsem měl na starosti daně u bank, pojišťoven či investičních fondů, odkud byla relativně krátká cesta k otázkám mezinárodního zdanění a různým restrukturalizačním projektům. Následně jsem se pak dostal více k výrobním a obchodním společnostem. S tím, jak velikost daňového oddělení rostla, jsem měl krátce po povýšení do manažerské pozice na starosti i otázky interního sdílení znalostí a organizace „knowledge“ systému.

Se vstupem do Evropské unie se ale situace výrazně změnila a s rostoucími požadavky zejména našich zahraničních klientů jsem se začal více věnovat problematice daně z přidané hodnoty a spotřebním daním obecně.

V současné době jsem si pak k nepřímým daním s ohledem na své právní vzdělání přidal další specializaci, a to daňové spory.

Je tedy evidentní, že v průběhu času se práce opravdu proměňuje, a pokud se na začátku zapojíte do nějaké skupinky, neznamená to, že na stejném místě budete za 3, za 4, za 10 let.

V mém současném zaměření se krásně propojují obě školy, které jsem studoval. Což vlastně souvisí i s tím, že jsem práva dodělával až při práci v KPMG. Podíváme-li se také do západní Evropy, jsou daňoví poradci často více právníci než ekonomové. A právě daňové spory, kterým se v současné době věnuji, jsou v podstatě disciplína již čistě právní.

Petr Toman Petr Toman

Budovat z nuly je pro mě největší výzva

Pro mě je největší výzva budovat od základů. Vrátím-li se téměř na začátek někdy do roku 2003–2004, tehdy vznikalo zároveň celé oddělení DPH. Před vstupem do EU jsme tu měli jen jednoho, dva lidi, kteří se věnovali této oblasti po větší část svého času. O daňové poradenství v této oblasti tehdy nebyl zájem ani mezi našimi klienty. Všichni v zásadě říkali: „DPH přece funguje sama – je to jen taková průtoková položka.“

A v roce 2004 jsme vybudovali DPH skupinku, která dneska čítá na dvě desítky lidí. Ukazuje se, že dnes je možná nejstabilnější částí našeho byznysu. Neměli jsme tehdy nikoho, budovali jsme a najednou jsme během jednoho roku měli na 100 klientů. Bylo potřeba nastavit celý systém – nabrat lidi, naučit je to.

Dneska možná stojíme před podobnou výzvou, kdy budujeme tým pro poradenství v daňových sporech. A opakuje se to. Před třemi lety klienti říkali: „Já k soudu nikdy nejdu, protože já si nechci rozházet vztahy s finančním úřadem“. A za ty tři roky se situace zásadně proměnila. Když má dnes klient doměrek a jde k soudu, nebere to tak, že se tím zhorší vztahy, ale spíše tak, že se jdeme zeptat na nezávislý názor.

Jsem tady už 18 let. Ptáte se proč?

Když mi bylo 23 a nastupoval jsem, byl jsem jeden z mnoha typických absolventů. KPMG vás ale rychle posune tím, že vám dá prostor mluvit s lidmi a klienty, které ve 23 letech považujete za velmi vážné a trochu se jich možná obáváte. A postupem času, jak se učíte s nimi mluvit a jednat, zjistíte, že tak pouze vypadají navenek, ale ve skutečnosti jsou to taky lidi, se kterými se dá normálně pohovořit. V tomto směru mě KPMG opravdu zformovala. Dala mi možnost dozrát ve spoustě věcí.

Baví mě, že je moje práce tak proměnlivá. Speciálně v mé agendě se málokdy stane, že nastane stejná situace.

A taky mě baví, že lidi, kteří tu jsou, práce u nás baví taky. Přichází s tím, že mají nějaký nápad, jsou schopni něčím přispět. Když člověk vidí, jak tu vyrostl, jak sem přišel, uměl toho prakticky velmi málo (i když teoretické znalosti byly veliké :-)) a pak se za 4 nebo 5 let stane manažerem, má dobrý pocit.

Spousta studentů má dnes možnost vyjet do zahraničí a zajímá je i možnost vyjet do zahraničí v rámci zaměstnání. Já jsem byl na krátkodobé stáži ve Frankfurtu nad Mohanem. Poznal jsem nové lidi, vyměnili jsme si know-how, podíval jsem se, jak pracují, a navázal kontakty. Možnosti zahraniční stáže pak i v oblasti daní jsou pak například i ve spojení s evropskou integrací nepřímých daní nebo přeshraniční spolupráce v oblasti převodních cen relativně vysoké a mnohdy se potýkáme spíše s opačným problémem.

Často se mě lidé ptají, jestli mám čas také na jiné věci než na práci. Vždy jde o to, že jaké si to uděláš, takové to máš. Musíte si určit, čemu chcete věnovat, a tak to bude. Samozřejmě, jsou okamžiky, kdy požadavky klientů jsou natolik urgentní, že plány vycházejí velmi obtížně. Většinou je to ale tak, že program víme dopředu, a dokážu si tak svůj čas naplánovat.

Ujal jsem se organizace hor

Myslím si, že kultura a týmové prostředí odlišuje KPMG od zbytku velké čtyřky. Alespoň moji studenti mi říkají, že nás tak vnímají. Pro mě o dobrém prostředí napovídá i nízká fluktuace z KPMG jinam. Lidi u nás zůstávají a vyrůstají, ale někdy se samozřejmě vydají dál. Co si uvědomuji, za 18 let, co jsem tady, nikdo, kdo začal v daňovém oddělení, neodešel do jiné firmy velké čtyřky. Odchází třeba ke klientovi nebo do menší poradenské firmy nebo si založí vlastní. Naopak máme kolegy, kteří z Big4 přišli k nám.

Samozřejmě, z pozice partnera se mi to hodnotí obtížně, ale stále vnímám, že atmosféra mezi našimi kolegy je stále velmi příjemná. Takhle ji vnímám a vidím, že zde probíhá spousta neformálních akcí mimo pracovní dobu. Mnoho různých společenských akcí organizujeme jako firma a vedle toho probíhá spousta jiných, neformálních, které firma neorganizuje ani neplatí, ale kolegové, kteří se prostě chtějí potkávat i mimo kancelář, si je organizují sami.

Nejpevnější soudržnost v rámci volného času pak mají samozřejmě ti, co nastoupili řekněme v posledních 4 letech. Když máte rodinu, tak je na akce méně času. Asi třetí rok po mém nástupu jsme započali zimní tradici hor. Ujal jsem se organizace, což v zásadě vydrželo až dodnes. Už nejezdí ta stejná parta, protože lidé, kteří jezdili tehdy, mají dneska dvě nebo tři děti a samozřejmě manžel nebo manželka nejsou vždy nadšeni, když odjedete na víkend a necháte je doma. Ale pořád jezdíme.

Své studenty netrápím na definicích zákona

Díky tomu, že vedle své práce také vyučuji na Vysoké škole ekonomické, mám dobrý přehled o tom, co a jak se studenti učí a co potom později v praxi opravdu využijí. Tady v praxi zjistí, že spousta věcí, které se ve škole učili, byla sice zajímavá, ale v praxi nepomůže.

Často vnímám, že studenti umí u státnic odříkat zákon nebo to, co jim řekli ve škole, ale chybí jim pochopení toho, proč ta konkrétní ustavení v zákoně vůbec jsou. Z pozice daňového poradce vím, jak je důležité pochopit podstatu. To lze z velké části získat jenom v praxi, která stojí na jiných principech než na strohém textu zákona. Já se tak snažím učit jinak. Škola nemusí být jenom o biflování. Když zkouším u státnic, nikdy po studentech nechci, aby mi citovali výjimky v zákoně. Ptám se jich, proč je něco nastavené tak, jak je.

Srovnejte si v hlavě, čeho chcete dosáhnout

Často se vedou diskuse o tom, zda jsou současní studenti jiní, než jsme v jejich věku bývali my. Já si myslím, že studenti jsou různí, tak jako jsme byli různí my tenkrát. Někoho baví komplikované projekty, někdo potřebuje pravidelný kontakt s klienty, někdo si chce užít zábavu a někdo to všechno dohromady. Naše firma je velká, a tak jsme schopni zaměstnat i různé typy lidi s různým očekáváním.

Mezi absolventy, kteří k nám nastupují, je velmi snadné po krátké době poznat ty, které daně baví a zajímají a přišli, aby něco dokázali. Od jejich píle a nadšení se pak odvíjí i rychlost jejich kariéry. Někdo je manažerem za 4 nebo 5 let a někdo má cestu delší.

Myslím, že pokud se člověk chce věnovat daním nebo auditu, velká čtyřka pořád může nabídnout atraktivní práci, významnější klienty a rychlejší způsob, jak se dostat k zajímavým projektům, než firmy mimo velkou čtyřku.

Mám pak pro studenty jednu radu, byť může znít jako určité klišé. Zastavte se na chvíli a přemýšlejte, čeho chcete dosáhnout v nějakém delším čase – 5 či 10 let. Nemusíte to nikomu říkat, jen pro sebe každé druhé pondělí ráno :-), a podívejte se, co jste pro svůj cíl za uplynulých 14 dní udělali.

Já tuto klišé otázku na pohovorech nepokládám. Přesto je podle mě dobré si odpověď na ni v hlavě ujasnit. Cesta k zajímavým projektům a pozicím pak bude snazší.

Přečti si i další příběhy našich kolegů

Nestíháš číst? Dej nám svůj e-mail a ty nejzajímavější články ti pošleme rovnou do schránky!