Jan Vostatek

Manager, HSBC Bank
V KPMG pracoval 4 roky

Zkusit se má všechno

Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, kam na školu. Věděl jsem, že chci do finanční sféry. Ta vypadala jako velké dobrodružství, čemuž se zpětně musím smát vzhledem k tomu, že jsem o tom pořádně nic nevěděl. Ale protože jsem se neuměl rozhodnout, studoval jsem na začátku nakonec školy dvě. Kromě VŠE jsem byl ještě na ČVUT na Fakultě dopravní. Dopoledne jsem se učil o pojišťovnách a pojišťovacím trhu a odpoledne jsem na papír kreslil dálnice. Po půl roce jsem zjistil, že je mi bližší finanční trh, než vláčky.

Jan Vostatek
Jan Vostatek

Finance jsem poprvé poznal jako redaktor

Během prváku jsem začal psát pro studentské noviny VŠE. O pár měsíců a let později na jsem také začal jako stážista psát o finančních trzích do Hospodářských novin. Dalo mi to skvělý přehled a umožnilo mi aspoň trochu nahlédnout pod pokličku mediálního světa. Ale cítil jsem, že redaktorská dráha mě nejspíš nečeká. Nechal jsem si psaní jen jako koníček.

Lidský přístup jako konkurenční výhoda

Kariérní veletrh byl tehdy jednou z mála možností, jak firmu představit studentům. Na škole nebyl žádný ambasador, žádná nepovinná přednáška či jiná zajímavá událost. Na veletrhu jsem se poprvé dozvěděl, co KPMG dělá a co mi může nabídnout. Příležitost jsem viděl v auditu. Je těžké vybrat z Velké čtyřky jednu firmu, vzhledem k tomu, jak obdobné služby nabízí. Tak přišli na řadu známí a spousta otázek. Někteří z mých přátel v KPMG pracovali a vždy ji popisovali jako super firmu. Já jsem byl ale o volbě KPMG přesvědčen už v okamžiku, kdy jsem přišel na kariérní veletrh. Byli tam totiž skvělí personalisti i partner oddělení auditu, kteří mi dokázali vše vysvětlit, ale i se na mě usmát. Působilo to, řekněme, lidsky. Nikoliv korporátně.

Později jsem pochopil, že KPMG dokáže vnímat člověka jako jedince a individualitu, lidé berou tu práci s humorem a nejsou nijak upjatí. Jsem totiž spíš uvolněný člověk, nerad svázaný korporátní strukturou. KPMG tak byla jedinou společností z Velké čtyřky, která nabízela možnost si na veletrhu opravdu přátelsky popovídat s partnerem o možnostech kariérního růstu. KPMG jsem si tedy zafixoval jako zajímavou firmu a v průběhu studia jsem se do ní přihlásil na stáž.

I na assessment centru se mi líbilo, byla to spíše hra, i když obvykle bývají AC spíše strašákem.

Pohovor ale nevyšel

Na stáž jsem se ale nakonec nedostal. Byl jsem prý ještě moc mladý a časově neflexibilní. Stáž sice neznamenala sedět v práci od rána do večera, ale když je člověk ve třetím ročníku, čeká ho bakalářka, státnice… Můj první kontakt s KPMG tedy je, jak jsem se tam nedostal.

Rozhodl jsem se tedy místo práce po bakaláři odjet na zkušenou do Spojených států, což je zpětně jedna z nejlepších životních zkušeností. Paradoxně jsem rád, že jsem tehdy v KPMG neskončil, protože mi to umožnilo půl roku poznávat svět a západní kulturu.

Na KPMG jsem ale nezanevřel. Stále jsem ji vnímal jako nejzajímavější firmu na trhu. Po inženýrských státnicích jsem se tam opět přihlásil.

Začátky jsem vnímal jako prodlouženou školu

Do KPMG jsem se nakonec dostal. V té době nás bylo asi 12 a všichni jsme měli dělat audit. Všechna školení jsme absolvovali společně, spřátelili se, a jakmile začala samotná práce, všichni jsme do toho vpluli najednou. To z nás udělalo poměrně silnou partu. Opravdu to v KPMG zpočátku funguje trochu jako na vysoké. Ti lidé, co s vámi nastupují, jdou firmou s vámi.

Práce ve Velké čtyřce je tak trochu speciální

Právě práce v KPMG v auditu je pro mě neocenitelná zkušenost a rozhodně bych bez ní dnes nestál tam, kde stojím. Za ty roky tam člověk vyroste, ať už pracovně, či lidsky. Relativně brzo jsem dostal na starost pár lidí. Musel jsem se naučit je řídit, motivovat a dotáhnout naše zakázky do konce. Bylo to pro mě přínosné. Naučil jsem se disciplíně, jak pracovat s lidmi a jak odolávat stresu.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že práce v auditu je nenáročné povolání. Je to dané i tím, že práce je sezónní. Ale tak to prostě je. V zimě a na jaře je té práce více, v létě si ale můžete udělat dovolenou dlouhou i několik měsíců.

Nyní vím, že kdybych hned po škole nastoupil do banky či jiné finanční instituce, trvalo by mi velmi dlouho, jestli vůbec, dostat se na svoje nynější místo. V KPMG každý rok získáte nové zkušenosti, těžší zakázky, výzvy, které vás posunou dál. Což je unikátní, málokterá firma toto dokáže nabídnout.

Jan Vostatek Jan Vostatek

Vzpomínky mám hlavně s lidmi

Po těch letech mám zážitky spojené hlavně s lidmi. Chodil jsem na zakázky ve tříčlenných nebo čtyřčlenných týmech a měli jsme vždy projekt, který jsme chtěli společně dokončit. Týmový duch vás tak provází každou zakázkou. Člověk tu nekope sám za sebe, je součást kolektivu. A dva lidi jsou vždy více než jeden, mají různé pohledy na věc. Byla to pro mě velká škola. A s čím se mi ještě pojí vzpomínky na KPMG? Našel jsem si tam manželku a nebyl jsem jediný.

Nastal moment postavit se na vlastní nohy

Viděl jsem, že moji kolegové po čase jezdili pracovně na Nový Zéland nebo do Jižní Afriky, což mi přišlo úžasné. Člověka taková zahraniční zkušenost posune dál. Mně ale v jednom okamžiku přišla zajímavá nabídka z HSBC, a i když jsem se nechystal odejít, poznal jsem, že je čas, abych se posunul dál. Narazil jsem na něco, čemu říkám auditní strop. Chtěl jsem vlastně vyzkoušet i sám sebe, co zvládnu a co dokážu. Věděl jsem, že to bude těžké, ale zároveň, že taková nabídka se nemusí opakovat. Bylo velmi těžké za sebou nechat ty roky, KPMG jsem si považoval a do teď ji považuji za druhou rodinu.

Praha a finanční instituce jsou ale malý rybník a všichni se tu znají. Pomáháme si, pořád se něco děje, potkáváme se. Občas k vám nastoupí váš bývalý kolega, nebo naopak. A občas spolu jezdíme dokonce na čundry a vzpomínáme na staré dobré časy.

Lidi nad vámi si prošli tím, co vy

Zní to jako určitá reklama, ale myslím to vážně. Člověk se v auditu mnoho naučí, získá tam znalosti a zkušenosti, které jinde nejsou. V KPMG se navíc učíte od lidí nad vámi, kteří si prošli tím stejným, co vy. Struktura je taková, že člověk se následně začíná posouvat nahoru a učí lidi to, co se před tím učil on. Mně to vždy přišlo jako kmenový oheň, kde si všichni sdělovali svoje zkušenosti. Někdy je to samozřejmě tvrdá dřina a máš jazyk až na podlaze, ale podle mě to za to stojí!

Přečti si i další příběhy našich kolegů

Nestíháš číst? Dej nám svůj e-mail a ty nejzajímavější články ti pošleme rovnou do schránky!