Zpět na články
Deal advisory

Jak jsme běželi štafetu jen tak pro radost

13. července 2017

Běhám už… no ani se mi to nechce dávat na papír, ale bez dvou to bude dvacet let. Sice v různé intenzitě a profesionalitě, ale běhám a běhám ráda. Proto jsem neváhala, když KPMG někdy během podzimu minulého roku nabídla sponzorování účasti svých zaměstnanců na červnové pražské štafetě ve Stromovce. Jen jestli to nebylo unáhlené…

Předběžné plány

Tak super, sestavení týmu nám ve forenziku trvalo asi 3 minuty (zase tolik nadšených zájemců, abychom se o místa museli prát, jsme tu neměli), teď už jen vymyslet, kdo poběží který úsek – další minuta, a potom jen natrénovat. Musíme přece porazit ostatní KPMG týmy. To bude pohodička, čas máme až do června, navíc někteří členové naší štafety, třeba já, běhají pořád, tak vlastně o nic nejde, že jo.

A tak už jsem to víc neřešila. Zastrčila jsem si někam hluboko do paměti, že někdy v červnu poběžím 5 kilometrů a bylo.

Odpadající odhodlání

Ale kdy, že se to vlastně má běžet? Na to jsme s týmem přišli, až když se nám v kalendáři na stejné středeční odpoledne sešly další dvě akce (a některé z nich soudě podle předpokládané nabídky jídla, pití a sportovních aktivit o dost atraktivnější, než nějaká štafeta)… To už jsme nebyli tak natěšení, ale nemohli jsme přece couvnout, štafeta je domluvená už od podzimu, to má přednost!

Když jsme se ale v pondělí štafetového týdne všichni sešli v kanceláři, vyhlídky našeho týmu zase malinko potemněly - já jsem se nemohla ani hnout po horském půlmaratonu a Vláďa na tom byl podobně po padesátikilometrovém horském výšlapu.

Veselý výsledek

Nekonečné odhodlání našich dalších štafetářů, Martina a Jakuba, nás nakonec donutilo to nevzdat.

Počasí optimální, nohy už celkem použitelné, atmosféra skvělá…Jen jak tak koukám kolem sebe, nějak se mi nezdá, že všechna startovní čísla, která vidím, jsou menší než tisíc. Na tom by nebylo nic až tak divného, kdyby číslo naší štafety nebylo 1564… A tak se stalo, že jsme běželi ve středu místo ve čtvrtek.

V oficiálních výsledcích naši štafetu tedy sice nenajdete, ale věřte, že jsme si ji nakonec zaběhli s radostí (a náležitou pivní odměnou).

A protože neexistuje důkaz, že tomu tak ve skutečnosti není, taky se můžeme chlubit skvělým časem - jen něco málo přes hodinu! (a přístí rok už rozhodně neběžíme, protože s časomírou můžeme být jen horší).

Zpět na články

Mohlo by tě zajímat

Nestíháš číst? Dej nám svůj e-mail a ty nejzajímavější články ti pošleme rovnou do schránky!